Ještě k Upřímným vyprávěním poutníka

Ještě poznámka k onomu přitažlivému dílu "Upřímná vyprávění poutníka duchovnímu otci", o kterémžto textu jsme debatovali s některými z vás.

Když vezmu, z jaké doby a z jakého prostředí vyprávění vzešlo, je úžasné, a kdo se namáhá, najde v něm nadčasového a nadkonfesního ducha.

Jen jedno mi u sympatického poutníka chybí: uvítal bych, kdyby poutníkova modlitba nekončila slovy "smiluj se nade mnou", nýbrž "smiluj se nad námi". Pak by dílo pro mě bylo téměř dokonalé.

p.s.: Když je člověk pohlcen příběhem, má skoro chuť odejít hned na zbytek života do monastýru a zavřít se do nějaké té kelije, ale já myslím, že je to pěkně tvrdý chlebíček, pokud to člověk necítí na sto procent.

Zdeněk