Pokora neznamená fatalismus
Publikováno 28.07.2014 v 19:13 v kategorii Úvahy, přečteno: 23x
Už vícekrát se mi stalo, že jsem si s někým povídal a přišlo na řadu téma "pokora". Překvapilo mě, že často dotyčný začal mluvit v tom duchu, že pokora znamená brát věci jak jsou - a to i tehdy, když je možné je změnit, či se alespoń pokusit je změnit, k lepšímu.
S tím nesouhlasím a hned uvedu příklad: Když mě šéf bude nutit do opakovaných, vysilujících a ještě k tomu do neproplacených přesčasů a to všechno ještě s arogantním přístupem, podle mých známých je potřeba vzít to s pokorou, to v jejich případě znamená mlčet a dělat a nechat si kálet na hlavu.
To nemá se skutečnou pokorou nic společného. Jistě, že někdy může jít o oprávněný strach řadového zaměstnance, který se bojí o své živobytí a o živobytí své rodiny a tudíž radši mlčí a ohne hřbet. Bavíme se tu ale o pochopení principu: Jestliže budeme v takové situaci mlčet, tak nejen že brzy budeme všichni otrůčky takového šéfa a jemu podobných, ale navíc v něm naší "pokorou" upevníme přesvědčení, že se takto arogantě může chovat a že je to tak v pořádku. Čili za prvé ztrácíme svojí důstojnost a za druhé podporujeme růst špatné části šéfovy povahy, což ubližuje jemu i nám a přeneseně světu.
To byl jen malý příklad za všechny. Omlouvám se všem "šéfům" :) - jde jen o příměr.
Shrnuto: Pokora není ani fatalismus, ani lenost. Pokora dle mého názoru znamená vědomé nahlédnutí toho, že jsem jednou částečkou nekonečného Celku.
Zdeněk
S tím nesouhlasím a hned uvedu příklad: Když mě šéf bude nutit do opakovaných, vysilujících a ještě k tomu do neproplacených přesčasů a to všechno ještě s arogantním přístupem, podle mých známých je potřeba vzít to s pokorou, to v jejich případě znamená mlčet a dělat a nechat si kálet na hlavu.
To nemá se skutečnou pokorou nic společného. Jistě, že někdy může jít o oprávněný strach řadového zaměstnance, který se bojí o své živobytí a o živobytí své rodiny a tudíž radši mlčí a ohne hřbet. Bavíme se tu ale o pochopení principu: Jestliže budeme v takové situaci mlčet, tak nejen že brzy budeme všichni otrůčky takového šéfa a jemu podobných, ale navíc v něm naší "pokorou" upevníme přesvědčení, že se takto arogantě může chovat a že je to tak v pořádku. Čili za prvé ztrácíme svojí důstojnost a za druhé podporujeme růst špatné části šéfovy povahy, což ubližuje jemu i nám a přeneseně světu.
To byl jen malý příklad za všechny. Omlouvám se všem "šéfům" :) - jde jen o příměr.
Shrnuto: Pokora není ani fatalismus, ani lenost. Pokora dle mého názoru znamená vědomé nahlédnutí toho, že jsem jednou částečkou nekonečného Celku.
Zdeněk
Komentáře
Celkem 0 komentářů